Druhá půlka srdce

Znovu obnovení povídky!
Je napsaná úplně znovu, takže se může v některých věcech lišit, za což se omlouvám.
Ale nemohu si pamatovat vše.
Peti, moc moc se omlouvám! 

Upozorňuji, že komentáře mi z nějakého důvodu zůstaly, ovšem povídka se vymazala.


Seděla ve svém malém bytečku v kuchyni a vzpomínala na tu chvíli, kde seděla na letišti a zatajovala dech při čtení sms od něj.
"Promiň, že jsem se nepřišel na letiště, když si odcházela, ale odmítám se s tebou loučit. Právě sedím v letadle a o pár hodin přistanu tam, kde si právě ty. Počkej tam ne mě."
Musela se pousmát, též se jí vybavilo, jak s ní strávil skoro celý víkend, musel se totiž vrátit zpět, let trval něco kolem 11 hodin. 
V ten moment jí přišlo oznámení o přijatém emailu na notebook, a tak ho rychle otevřela, opět on. Ten, který jí kolikrát nedal spát a přitom, byl na míle daleko. Sama nechápala, co s ní tento mladý muž dělal na dálku.
Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jak se ti daří a co tvá spolubydlící?
Vše je super v určitých mezích. A co ty? 
"Kdybys jenom věděl, že mi tu jaksi chybíš," zamrmlala si pro sebe a zmáčkla tlačítko odeslat. Toto byla jediná komunikace s ním, občas si zavolali přes skype, ale na to Akashi měl moc málo času. Škola, basketbal a povinnosti u otce ho dosti zaměstnávali. Až si občas říkala, jestli to má cenu.
Mám, pro tebe překvapení, ale musíš mi slíbit, že zůstaneš těchto několik dní u vás na bytě.
Stálo v dalším emailu a ona zůstala zcela mimo. Nevěděla, jestli to myslí tak, že jí něco přijde na tuto adresu a on chce, aby zůstala tu nebo jakože nesmí vůbec vycházet z domu.
On ji však už další email neposlal na její otázku, jak to myslel.
Její spolubydlící se začala smát, když viděla, jak se tváří u notebooku. Zrovna si šla pro něco malého na zub do ledničky.
"Už ti zas píše, že?" Mile se na svou spolubydlící usmála a ona si šla zase pěkně po svých, ovšem Petra nevěděla, co má dělat.

Po každé, když odcházela na přednášky, měla dost divný pocit. Nevěděla, zda dělá vůbec dobře, což bylo komické, protože na ty přednášky musela.
Když se však vracela z jedné pozdní přednášky, tak kousek od jejího bytu byla zaparkovaná limuzína. Okamžitě si vzpomněla na Akashiho k jejímu velkému překvapení stál před dveřmi bytovky. Nikdo ovšem nebyl doma, takže by se nedozvonil. Chvíli až ochromeně stála a zírala na něj, než se odhodlala ho oslovit.
"Ahoj, co ty tu děláš," řekla mile a šmátrala v kabelce pro klíčky, aby je mohla oba dva pustit do bytu.
"Ahoj," řekl trošku nevrle, protože už tu přece jen chvíli stál a nebylo zrovna dvakrát teplo "kde si byla?"
"Na přednášce, omlouvám se, ale kdybys mi odpověděl, nemusel si tu mrznout," usmála se na Akashiho a odemkla dveře. 
V jeho přítomnosti se cítila dost nervózně, ale na jednu stranu příjemně. Akashi jí na to nic neřekl, jen jí v tichosti následoval až do jejího bytu. Jako správný gentleman jí pomohl sundat bundu, ale jen, co se bunda ocitla na věšáku si ji k sobě přitáhl a obejmul. 
Sám sobě by lhal, kdyby tvrdil, že tu dálku zvládá. Chyběla mu, proto, když se mu naskytlo pár volných dnů neváhal a nečekaně za ní přiletěl.
"Chyběla si mi," zašeptal a Petra mu zabořila hlavu do hrudi.
"Ty mě taky," povzdychla si "co budeme dělat?"
"No mohla bys mi ukázat byt a pak bychom mohly zajít se někam najíst, z letiště jsem jel hned sem a..."
"Radši mi neříkal, jak dlouho si tam stál. Dneska mám zrovna jednu přednášku pozdě," skočila Akashimu do řeči a zatvářila se otráveně, neměla ráda, když chodila skoro za tmy domů.

"No a tady bydlí má spolubydlící, která mi ráda připomíná, že se na tvé emaily nemám tak přiblbě zamilovaně usmívat," uteklo jí z úst a podívala na Akashiho. Akashi se usmíval, což bylo u něho docela nezvyklé, ale slušelo mu to.
"Zamilovaně, jo," zeptal se a posadil se na židli. 
Stála před ním a přemýšlela, co mu má na to říct, ale nenašla žádná správná slova.
"Dáš si něco k pití?"
"Ano, rád. Děkuji, ale neodbíhej od otázek," znovu se usmál a pozoroval, jak vytahuje skleničky a chystá něco k pití.
"Jak bych se na ně měla dívat," podívala se na něj a podala mu skleničku s džusem "zamračeně, utrápeně, smutně?" Akashi pozvedl obočí tohle nečekal.
"Dívala jsem se kam, bychom mohli zajít se najíst, tak jsem nám rezervoval místo, takže pokud by ses chtěla převléct, tak by byla nejvhodnější doba."
"Jak moc je to nobl?"
"Neboj, není to zas tak nobl, jak u nás."
Petra se šla převléct a vůbec neměla ponětí, co si má vzít. Je pravda, že tady u nich, nic moc nobl není, ale u Akashiho si nikdo nebyl jistý. Jen doufala, že ta restaurace, bude jen nějaké lepší.
Naštěstí se ukázalo, že Akashi mluvil pravdu. Jídlo v ni bylo výborné a obsluha příjemná.

"Kde vlastně budeš spát," zeptala se, když Akashi zaplatil.
"Mám rezervovaný hotel poblíž," řekl klidně a Petra se zamyslela.
"Co kdybychom si večer podívali, ještě na nějaký film. Tedy pokud chceš?"
"Dobře, můžeme."
Ještě něž nasedli do limuzíny, navrhla Petra malou večerní procházku a Akashi nebyl proti, chtěl si s ní užít, každou vteřinu dne. Bylo něco přes půl roku, co spolu nebyli, volání přes skype, nebylo moc možné, protože toho bylo moc, takže byl rád, že večeř nebo přes den napsal email. 

Když konečně dorazili k ní domů, zkontrolovala, zda už je spolubydlící doma. Nebyla. Což bylo na jednu stranu nezvyklé, Lucka, nebyla typ, co by chodil, někam po večerech ven. Ovšem to nějak víc neřešila, chtěla si to taky užít. Za pátrala, co by se mohli společně pustit. Moc toho stáhnutého neměla.
Byly to většinou seriály a ona chtěla film, pak našla nakonec dva, ale jedna byla vyloženě komedie, což nesedělo k Akashimu a tak raději vybrala, Červená Karkulka.
Ještě nachystala popcorn a pustili se do sledování. Oba leželi spolu v posteli a koukali na film.
Zdálo se jí, že film se nějak táhne a v půlce filmu se jí začali zavírat oči. Byla po dnešku docela unavená, takže její hlava skončila Akashimu na rameni. Ten sebou lehce trhl, ale nechal ji spát. Opatrně sundal notebook a dal ho bokem. Teď už nemělo cenu jít do hotelu. Takže jí položil hlavu na polštář a lehl si vedle ní. Chvíli jí pozoroval, její hnědé vlasy jí padaly přes tvář, a tak klidně oddechovala. Byl to uklidňující pocit. 

Ráno však tak klidné nebylo, Petru mobil nevzbudil, ale musel jít vedle, kde vedl rozhovor z jedním s otcových zástupců nepříjemný rozhovor. Do kuchyně vešla po chvíli Lucka, která vypadala dost překvapeně, protože jí přitáhl mužský hlas, který mluvil v netypické řeči.
Akashi se ohlédl, ale netvářil moc přívětivě, což nebylo moc dobré první setkání. Ale podle výrazu tváře usoudila, že to nebude příjemný rozhovor. Nakonec to ukončil a podíval se na Lucku.
"Dobré ráno," řekla rovnou anglicky, protože si uvědomila, že to bude ten Petřin tajemný muž, s kterým si dopisuje.
"Dobré ráno, doufám, že sem vás nevzbudil?"
"Ne, to ne. Jinak jsem Lucka," podala mu ruku.
"Seijūrō Akashi."
"Jo, já vím. Peťa o tobě občas básní. Dáš si něco na zlepšení nálady, vypadalo to, že to nebyl milý rozhovor?"
"Práce a ne, nechci tě otravovat," řekl a chtěl se vydat zpět do pokoje, ale to už Petra stála ve dveřích.
"Takže zítra už musíš." Neměla z toho radost, při večeři jí řekl, že by tu měl být ještě další tři dny.
"Ano, nějaký problém ve firmě a otec nemůže je na jednání, kde si mimo Japonsko."
"No, takže já udělám lívance," řekla Lucka "udělám je extra sladký na nervy."
"Díky," řekla Petra a usmála se "Chceš se jít osprchovat nebo tak něco?"
"Ano." Petra šla pro ručník a šla mu ukázat koupelnu.
"Jen jeden ručník pro vás dva?" Petra se otočila po Lucce a zděsila se, naštěstí to řekla v jejich rodném jazyce, takže tomu Akashi nerozuměl. Jen se na ni tázavě podíval.
"To nic, jen má nevhodné poznámky."
"Nemám," smála se Lucka, která začala míchat lívancové těsto. 

"To je takový slušný vždycky?"
"Ano, je," podívala se na Lucku, která zadržovala smích.
"Ale neříkej, že by se ti to nelíbilo. Ty, basketbalista a sprcha," zasnila se a mrkla na Petru. Té se vykouzlil úsměv.
"Jo, máš pravdu. Pěkná představa," zhodnotila nakonec, přistihla se, jak o tom přemýšlí, že by přece jen za ním šla, ale nechtěla nic uspěchat. Byla ráda, když se letmo políbili nebo se drželi za ruce. Akashi svoje emoce, nedával moc najevo. Už ten úsměv, byl pro Petru novinka.

"Mohly bychom po snídani, zajít do hotelu, abych se mohl převléct," zeptal se, když si za děvčaty přisedl ke stolu.
"Jo, jistě. Mohly bychom se pak projít a někam si zajít až nám vyhládne."
"Dobře." 

Jen, co vyšli z hotelu se vydali do nejbližšího parku. Blížil se podzim, takže se listí začalo pomalu barvit, do krásných podzimních barev. Petra nechtěla být nějak vlezlá, ale nakonec se odhodlala a vytáhla mobil a podívala se na Akashiho.
"Chceš se vyfotit?"
"Jo," řekla tiše "pokud ti to nevadí?"
Akashi pokýval hlavou, že ne. A tak se společně vyfotili, a nakonec nezůstali jen u jedné fotografie. Uvědomil se, že nemá žádnou její fotku. Vlastně neměl nic, co by mu ji připomínalo a ona? 
Oběd, procházka, svačinka, opět procházka a už se chýlilo k večeru. 
Zrovna si procházeli jedno obchodní centrum, když si Petra potřebovala odskočit na toaletu. Akashi si už před tím všiml jednoho obchůdku, který se mu zalíbil.
"Kdybych tu nebyl chvilku počkej, něco si potřebuji koupit," usmál se na ni a Petra kývla.

Nečekala na něj dlouho, ale přišlo jí vtipné, jak po něm lidé koukali. Vždy vyzařoval zvláštní auru, že si ho vždy skoro všichni všimli. Ani pár zkoumavých očí, hezkých děvčat nebyla výjimka. Musela se pousmát, protože jejich pohled se pak upřel na ni, když přišla k Akashimu. Kdo by nežárlil?  
Hezký, mladý, šarmantní a krom toho sportovec na tyto poměry, cenné zboží.
"Copak?"
"Ale nic, nemůžu se usmát," zeptala se stále pobaveně.
"To ni nezakazuji, sluší ti to, když se usmíváš."
"Děkuji, tobě taky." Akashi se pousmál a pak si všiml i on, že ho skupinka děvčat pozoruje, takže mu to došlo. Nabídl Petře rámě a šel ven s obchodního centra.

"Vlastně se mi nechce do hotelu," podíval se na Petru, když společně leželi v posteli a koukali na další film.
"Nemusíš, zvládli jsme to minulou noc spát v jedné, takže jestli chceš můžeš tu zůstat přes noc."
"Dobře, jen musím dát vědět šoférovi, ať ráno vyzvedne věci z hotelu a přijede pro mě sem." 
"V kolik ráno letíš?"
"V devět." S těmi slovy s podívala Petra na hodiny a uznala, že by bylo nejlepší jít spát, on se sice mohl pak prospat v letadle, ale i tak. Nechtěla, aby pak zaspali.

Nejhorší je vždy loučení. A teď to nebylo jiné. Stála tam koukala, jak si bere letenky a cítila uvnitř sebe úzkost. Nechtěla, aby letěl, byly to krásný víkend s ním, ale krátký. Akashi se podíval na velkou ceduli s lety a pak se vydal za Petrou. 
"Budu se muset jít odbavit."
"Jo, jasný. Příjemný let," řekla a její hlas se chvěl.
"Vlastně pro tebe něco mám. Uvědomil jsem si, že nic nemám, co by mi tě aspoň trochu připomnělo, ale to si změnila, když jsme se fotili. Ale ty nic nemáš nic ode mě," podal jí malou krabičku a Petra zvedla své oči k němu a vzala si ji.
"Doufám, že se ti to bude líbit," naklonil se k ní a políbil. Byl to neskutečně krásný pocit, v ten moment zapomněla, že je někde na letišti, kde je docela dost lidí. 

Sledovala, jak Akashi mizí za odbavovací bránou a pak se podívala na krabičku, kterou otevřela. Na obličeji se jí vykouzlil úsměv. Byl tam řetízek s přívěskem ve tvaru srdce, kterého byla jen jedna půlka.
Moc dobře věděla, kde je ta druhá polovina.

----
Vím, že je to asi jiné, než byla původní verze, ale doufám, že se i tak povídka líbila.

Komentáře

  1. V prvom rade by som sa ti chcela poďakovať. Za ten čas, ochotu a hlavne chuť písať niečo na narcistickú Petriku :D Na intráku mi vypadol aj internet, čiže dnes je všetko proti mne :D
    Poviedka bola strašne milá. Táka príjemná, ale teraz som smutná, lebo je už tomu koniec :D Inak, všimli ste si, že ten chlap stále odo mňa odchádza? :D :D :D Nabudúce mu pripnem riadnu reťaz na krk ja :D Inak, pekný nápad, že si využila moju retiazku :] to bolo milé :] Takže došiel na Slovensko. Asi by som bola z toho tiež trošku nervózna. Ja sama sa u „nás“ nevyznám :DDDDD Strašne som sa na tú poviedku inak tešila a celý týždeň som stalkovala tvoj blog. Dnes som bola ako psychopat :D a fakt to stálo za to. Bolo to pekné, i keď mi je smutno teraz xD ach, to prežívam :D Inak, ma tak napadlo, že tá „Lucka“ spolubývajúca nemôže byť Farah? :D Netuším prečo, len ma to tak crklo :D Inak, Akashi bol super. Taký príjemný veľmi a objímacia scénka..júj...roztopila som sa...škoda, že sme toho času nemali viac, ej ej ej :DDD áno, tvoja „Petra“ bolo celkom slušné dievčatko oproti realite :DDDDDDD --ale nie, ja sa smejem [ chcem odplašiť ten smútok, lebo mi to ubehlo a vieš ako :] Bolo to krásne. Také milučké, precítené. Také skôr "vnútorné"- šlo o tie pocity, inak...fakt pekne precítené :] vlastne taký vzťah na diaľku je vážne ťažká vec [ už viem, ako sa cítila Monika :DDD ] ale ...ten príbeh bol podarený :] nuž, červená karkulka- niekto mi sledil vo filmoch, čo? Sa priznaj ! :D Ďakujem, že si si dala takú námahu :] Páčilo sa mi to, strašne moc :] on je taká moja lásočka a ty si mi dala možnosť "byť s ním" aspoň na chvíľočku. Momentálne nemám dobré obdobie. Trošku napätie, veľa toho mám a toho bolo priam krásne uvoľnenie a spríjemnenie večera :] za to som ti vďačná [ a vlastne aj Farah, ktorá mi pomohla vyžobrať túto poviedku :DDDD, inak, ešte by to chcelo dačo na nejakú tú Lucku a trebárs Aomineho :DDDD a inak, aj o Monike s Midorimom som už dlho nepočula :DD ]
    Strašne moc ti ďakujem ešte raz :] Vážim si toho a zajtra o tom urobím aj článoček :]
    Si zlatíčko :]
    100 hviezdičiek :] máš to u mňa :]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolik chvály?! :O ... Jsem moc moc ráda, že se ti to líbila, dávala jsem to do kopy asi tři dny(tedy psala), neboť jsem se sekla a musela vymyslet a to domyslet a jak to skončí...
      Ou... To jako fakt, Akashi od tebe odchází, já ti nevím, ale před tím za tebou taky přiletěl... :D No dobře je fakt, musí se vrátit domů... To jen Monika měla štěstí... :D Za což vděčí tvému příteli! :D
      Jinak nechtěla jsem nic moc erotického, ale něco romantického, neboť se v tom chci nějak zlepšit... moc mi to totiž nejde...
      Řetízek, ano já si ráda hraji s detaily... Jsem v tom občas strašná! :D
      A ne nehrabala, neboť když jsem narazila na tvůj blog prošmejdila jsem ho skrz na skrz a i na recenze došlo... Takže jsem si to pamatovala.
      Lucka? Hmm... Farah... Náhoda? Nemyslím si ... Možná jsem se trochu inspirovala naší Faruškou... :D
      Už víš, jak jsem se, tedy jak se Monika cítila, vítej v mém světe... :D
      Moc mě těší, že jsem ti zpříjemnila večer, to jsem vážně ráda.

      Jo tak Aomine a Farah, jo? Hmm... Třeba se k tomu taky někdy dostanu! :D A Monika a Midorima, taky mi jaksi chybí! :D
      Už se těším... :)

      Vymazat
  2. Aj ja ti strašne moc ďakujem! :D To bolo úžasné :D a tešila som sa na túto poviedky rovnako ako Petrika xD ako keby mala byť o mne :D ale vedela som, že naša Peťuľka si to zalsúži, hlavne teraz, keď má náročné obdobie :) Strašne moc sam i to páčilo, vážne! Bolo to úplne skvelé a krásne a úžasne si nadviazala na ten môj paskvil, zapadalo to do seba do bodky :) Ja som už niekedy písala, že Akashi nepatrí k mojim top favoritom, ale prečítam si o ňom rada vždy. A u teba to tiež nebola výnimka :) Bol taký dreamy a taký classy, proste chlap, po ktorom by túžila každá ženská, takže sa Petrika má! :D I keď, zase sa s ním chúďatko musela lúčiť :/ ale to nevadí, ja verím, že sa vráti. A nechal jej krásny darček. Tá posledná veta ma dostala, vystihla si to krásne :) Až som mala zimomriavky. A easteregg v podobe Lucky :D to ma potešilo xD áno, ja by som sa zachovala podobne, keby do nášho bytu nabehol Seijuuro :D ale ja by som ich možno dokonca aj tajne sledovala a tlačila k sebe, že kiss now! :D Ale som rada, že sme sa toho dočkali na letisku ^^ (dobrý stĺpik, veľmi dobrý xD). A fakt máš dobrý cit pre detaily a hlavne pamäť. Tlieskam a teším sa, že čo napíšeš ako ďalšie :)
    PS: Aomine a Farah? xDDDD oooh, teraz som červená až za ušami xD Tiež mi chýbajú Midorimocvi, tak dúfam, že chystáš aspoň nejaký fanart, keď už nič iné! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti povídka líbila. Déle jsem vás nechat čekat namohla.
      Jinak ten tvůj "paskvil" mám přečtený nejmíň 3*, takže to asi paskvil nebude! :p Vážně se mi to moc líbilo.
      Jinak náš milý Seijuuro se vždy vrátí, ho se jen tak nezbavíme! :) ;)
      OOOO... Zimomriavky to slovo miluji, jinak až tak jo! :) tak to se mi to moc asi povedlo, tedy aspoň ten konec! :)
      No jak jinak time for Farah/Lucka... :D
      Děkuji, já si ráda hraji s detaily a ano na blbosti mám dobrého pamatováka! :D Pff... Škola... Hlavně že si pamatuji, jak jdou po sobě naší členové Fumetsu v mojí prvotní Fanfiction na Naruta! :D
      Bez pusinky by to nebylo ono! :D A ano hodný sloup velmi hodný sloup! :D
      Neboj na tebe taky přijde řada a staneš se obětí prznitelky, tedy spisovatelky Dechi Kazemai ... :D
      Jinak nějakou dobu přemýšlím spíš o nějaké povídce na ně! :) Ale i nějaký Fanart bych už mohla udělat... :)

      Vymazat
  3. Wow opět dokonale napsané, myslím, že se ti to strašně povedlo a jsem si jistá že od teté chvíle to nebudou jen holky, které po tobě budou chtít povídku na přání... ano teď to přijde... Myslím, že chci taky něco napsat :D (no tohle jsi asi čekala :D)
    Teď zpět k povídce i když neznám Patriku, tak si ji takhle nějak umím představit, myslím, že jsi ji popsla moc dobře a Akashi naprosto takového bych ho čekala :-) No není to moje nejoblíbenější postava, ale rozhodně ho mám alespoň ve tvé povídce tak nějak ráda. Navíc se mi moc líbí napad s návštěvou a to zakončení <3 fůůůha skvělé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se ti to taky líbilo! :)
      Jo ty taky jo... TO JE TAK NEČEKANÉ! To abych začala psát seznam! :D
      Jsem ráda, že Akashiho chování bylo podle tvých představ a že jsem ho až tak nezmrvila... To zakončení my dalo zabrat jsme neměla ani páru jak to ukončit, no nakonec s koncem jsem taky spokojená! :)

      Vymazat
    2. No mě si do něj určitě zapiš :D
      Jinak tu spokojenost ti závidím, ale na druhou stranu je rozhodně duvod proč ano :D

      Vymazat
  4. PS: nový design je super :-) i když nejsem fanda ruzové tak se mi moc líbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, taky nemusím růžovou, ale mám ráda sakury... A když to teĎ všude kvete, tak WHY NOT?! :3

      Vymazat
  5. Další úžasná povídka s parfumerizovaným Akashim ^.^ moc, opravdu moc hezky popsáno a i ten nápad prostě so good :D tý jo je mi skoro hanba poslat ti takový kraťounký komentář, když vidím ty slohové cvičení nade mnou XD no co už~

    X <3 X

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě potěší i kraťoučký komentáříček! :3
      Jsem moc ráda, že se ti povídky líbila... Jinak nevím, proč, ale prostě komu se nelíbí pánské vůně a když někde přesně ta vůně zavoní a ty si na něj vzpomeneš... Hm...
      VÝJIMKOU JSOU BÝVALÍ! :D
      Jinak děkuji za komentář... :)

      Vymazat
  6. Prečítala som si to znova a musím ti povedať, že si celkom aj pamätám, ako bol napísaný ten pôvodný diel a tento sa od neho miestami naozaj odlišovalo, čo bolo super, lebo to bolo, akoby som zase čítala novú poviedku ♥ úplne mi to chýbalo, ten pocit. Krásne si to prepísala, páči sa mi to snáď ešte viac, ako pôvodná verzia :) Úplne mi to tak príde, ako keby si za ten čas, čo vyšla táto verzia a pôvodná spisovateľsky pokročila :) Bolo to veľmi príjemné čítanie a také aj dosť nostalgické a malo to krásnu jesennú atmosféru, hlavne tá prechádzka parkom. Úplne si viem predstaviť, že aká fotografia z toho vyšla. Akashi bol naozaj taký správne gentlemanský a očarujúci, vždy, keď o ňom čítam, tak závidím hlavnej protagonistke a len si tak povzdychnem, že prečo takí muži neexistujú aj v mojom okolí, prečo len v literatúre? Naozaj to bolo veľmi pekné, Dechi a tie pasáže s Luckou ma strašne pobavili. Úplne si vystihla, ako by som v danej situácii reagovala xD podpichovanie má vždy svoje čaro a hlavne shipper ako ja by sa v tom úplne vyžíval, Ako som pred rokmi písala v komente vyššie - situácia "kiss now!" musí byť. Vidno, že si si s tým dala opäť námahu a vyplatilo sa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Faruško, asi budu plakat! Mockrát děkuji. Snažila jsem se a jak už jsem ti psala, tak jsem z tohoto univerza, trošku vyšla, takže jsem ráda, že jsem se trefila. Je pravda, že jsem si vědoma, že jsem to dost pozměnila, protože si za boha nemůžu na některé pasáže vzpomenout! :/
      Ale jsme s tím spokojená a to je hlavní. Toto jsem teď psala asi tři dny a ano, vaše komentáře jsem si vzala k srdci a Lucka je Lucka ;), abych pak navázala na Vánoční setkání, které plánuji dopsat, protože nemám ráda, nedopsané série a povídky. :) Takže Aoimine na tebe bude čekat! ;)

      Vymazat
  7. Tak som si to znova prečítala. Joj, tento muž je aj teraz v mojej hlave :D
    Ďakujem Ti veľmi krásne za peknú chvíľku pri čítaní. Opäť. Príde mi to ako sto rokov, čo som bola aktívna na blogu a básnili sme o KNB. Krásne to časy joj. A ten fanart, neskutočne peknú vec si pre mňa urobila. Milujem takéto veci. Ďakujem, Dechi, aj keď som neaktívna, tak stále si toho rovnako tak vážim ako kedysi. Ten čas, ochotu, kreativitu :]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti povídka i po letech líbila. :)
      Nechtěla jsem tě o ni připravit, takže jsem byla rozhodnutá, že ji znova obnovím. Chtěla jsem ti napsat, bohužel jsme nevěděla kam?
      Že jsem ti ji znovu napsala. Jinak určitě nebude poslední, mám pořád v plánu dokončit i sérii Vánoční setkání, kde by se měla Petra a Akashi opět setkat, takže ještě si tu nostalgii užiješ.

      Jinak kdyby jsi chtěla udělat nějaký fanartík znova, tak si klidně napiš. :) Po Artbloku, který jsem měla na digitální kresbu skoro dobré 2 roky možná i dýl, se opět snažím a jde mi to. Takže určitě očekávej k té Vánoční povídce i obrázek. ;)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)