Příběh jedné Uchihy - Kap. 4

Opět další dílek... :3 
Dneska se dozvíme, jak Madara umí být otravný a jaké má Han nervy... :)
Omlouvám se za to, že byla zas delší dobu pauza... :)
Tréninky s Madarou nabíraly na dynamice a tak už nebylo vhodné trénovat na její malé zahrádce. Proto poslední dobou chodili hluboko do lesa. Občas se ozvalo jeho zranění a tak některé dny kontroloval Han při trénincích s jejími technikami. Donutil ji, zahodit takový talent by byla škoda. I ona si to uvědomovala, ale nějak se necítila svá, nakonec povolila a začala trénovat.

Ze začátku se jí to vůbec nedařilo, ale po několika dnech se jí díky koncentraci chakry podařilo iluze ovládat. Zprvu byly její iluze spíše na okrasu, ale stačilo, aby si do ní Madara rýpl. Han své motýlky proměnila ve zbraň. Vypadalo to jako střepy ve tvaru motýlka. Takže trefovat se do terče jí nedělalo problém. I když se její terč snažil utéct.
 A to nebyl konec, dokázala iluzí vyvolat déšť i vichřici. Reálně se nic nedělo, ale pocitově to nešlo vydržet. Nešlo jí to dlouho udržet, ale tak aby utekla nebo aby zmátla nepřítele, to stačilo. Dost mu to připomínalo techniku sharinganu.

"Han tebe si nikdo nechtěl vzít za ženu? Vím, žiješ sice v lese, kde nikdo není, ale i tak..." Han se podívala na Madaru a její motýlci okamžitě měnili formu. Byla podrážděná a mu došlo, že se raději ptát neměl, ale jen přece ho její reakce natolik zaujala, že pokračoval.
"Takže chtěl, ale nakonec se z toho sešlo?"
"Tak nějak," zavrčela Han a snažila se uklidnit.
"Proč tě nechal? Zas tak špatná nejsi?" 
"Nevím," odsekla v ten moment se v ní, ale něco hnulo, chtěla to ze sebe všechno dostat. Nikomu to nikdy neřekla a on... Stejně odejde. 
"Asi jsem nebyla pro něj vhodná, nebyla jsem typická puťka, která se nechce podřídit něčím příkazům..." Její motýlci se začaly měnit na střepy a bylo jich čím dál víc "Možná jsem byla slabá, blbá ženská, která byla naivní a myslela si, že je jiný, Byla jsem je HRA.."
To už Han křičela a motýlci začali mířit na Madaru.
"Dost!" Han se otočila na Madaru a v ten moment vše ustalo, lusknutím prstů vše zmizlo.
"Takže..." Madara na sucho polkl a přišel k ní opatrně blíž "Nevíš důvod, a proto si se rozhodla se takto pomstím?" Poukázal na sebe.
"Jo," pípla, když si uvědomila, co se dělo.  Na chvíli se odmlčel, nevěděl, jestli by se měl ptát, ale nedalo mu to.
"Takže jsem to tenkrát, řekl dobře... Hračka?" Popravdě ho to zarazilo, určitým způsobem. Věděl, že to chodí tak všude, že rodiče vyberou svému synovi, dceři partnera a dohodnou se z jejich rodiči a občas si hoch jen tak užil s nějakou ženou, ale aby si s ní hrál? To ne, tak to nechodilo.

"Když si s člověkem dlouho a zasnoubíš se s ním a on ti nakonec oznámí jen tak, že je konec. Tak si jako hračka připadáš," sedla si do trávy.
"Dobře, tohle je asi hnusný vůči tobě. Proč si ho raději nezabila?" Ani pořádně nezaznamenal, že řekla, zasnoubená.
Han se usmála a zvedla k Madarovi svoje modrá kukadla. Chvíli se zdálo, že snad přemýšlí, co mu má na to říct, ale asi ani nemusela, došlo mu to,
"Nebudu lhát, přemýšlela jsem o tom. Měla jsem dost velkou zlost, ale neudělala bych to. Na to nemám buňky. "  Madara se začal smát, tohle od ní nečekal. Ona a někoho zabít? Poslední dobou si s Han dokonce i začal rozumět, což ho překvapilo. Přece jen on měl svou hrdost a s ženami, co by si nalhával, nikdy moc nevycházel. A realita toho, že s ní si rozumí a že se mu i snad dokonce jako žena dost líbí... Ne tohle musím dostat z hlavy.

Popadl sekyrku a začal sekat dříví, dnes bylo vážně krásně. Teď nepotřebovala dříví, ale chtěl jí nějak oplatit to, co pro něj udělala. Přece jen to byl pro ni risk a poděkovat jí osobně... To by neudělal.

Han nosila polena a skládala je k jedné stěně domku. Pokaždé ji Madara pozoroval, když se k němu otočila zády. Přemýšlel o tom, že je zvláštní, že se ještě nesložila, přece jen to, co udělala, bylo moc na někoho, kdo byl...
"Jsi malá," řekl z nenadání a Han se na něj zamračila.On se jen pousmál.
"Nejsem malá," oponovala mu a vzala několik polen. Když k němu znova došla, stoupl si před ni a prohlédl si ji.
"Dobře, nejsi malá... Jsi tak akorát vysoká," řekl, když si ji konečně pořádně "prohlédl". V ten moment Han začalo cukat obočí, jeho oči směřovali přímo do jejího výstřihu.
Lehce se po něm ohnala rukou a on ji uhnul. Na tváři mu hrál pobavený úsměv, jak snadné ji bylo vytočit.

"Co kdyby jsme dnes večer zašli do vesnice," řekla z ničeho nic, když dala poslední poleno na hromadu. Madara se na ni otočil a jedno obočí mu vyjelo nahoru.
"Není to trošku riskantní?"
"Já, ale nemyslím, do té vesnice, kam chodím pro jídlo. Druhým směrem je jedna pidi midi vesnice, kde chodí... no řekněme spodina se pobavit. Zpěv, tanec, zábava... saké?" koukla na Madaru a usmála se.  Madara se zarazil.
"Civíš na mě, jako kdybys to slyšel prvně... Počkej ty chceš říct, že si nikdy nebyl na nějaké oslavě?"
Madara odvrátil zrak, nikdy se nešel bavit a nikdy...
"To už není návrh, ale příkaz... Je čas odplaty," vtáhla Madaru do domu a shodila ho na židli. Vyčesala mu vlasy do culíku a hodila po něm, jiné kimono. Tmavě modré s černými ornamenty. Han si vzala červené se zlatými.
Vlastně ani moc nečekala, oblékli se a vyšli.

Po cestě Madara, přemýšlel, jak se mohl nechat donutit jít a ani neodporovat. To se mu moc nepodobalo, ale přece jen chtěl vědět , jaké to je. Být jinde než ve válce. Pozoroval jak Han šlape před ním a pobrukuje si. Byla z ničeho nic...jiná. Veselá.
"Měníš nálady, jak stará ženská."
"Pro tvou informaci, jsem žena a nemusím být stará, abych měnila nálady. Jde vidět, že si zatím ženskou neměl." Madara v ten moment zrudl.
"Co si..."
"Kdybys měl nějakou, věděl bys to, i kdyby to byla nějaká... lehká děva," řekla a vyhnula se Madarovi, ohnal se po ní rukou.
"Za to tys asi chlapů vystřídala." Nečekal to, shodila ho na zem a chytla mu obě zápěstí.
"Měla jsem jen toho zmetka, co mě nechal, nikdo jiný nebyl. Nejsem děvka," zavrčela, Madara povzdechl a Han ho pustila.
Oba se oprášili a zas vyrazili, už raději zbytek cesty mlčeli a jen pozorovali okolí.
Pomalu se blížili k vísce, která se před nimi z jevila, dřevěná brána s pochodněmi.

"Tak a jsme tu, jen jedno pravidlo." Madara se na ni otočil, "Teď zapomeň, že si, co si a bav se..."


Komentáře

  1. No, začína sa to medzi nimi pekne črtať, tak som zvedavá, ako tá ich akcia nakoniec dopadne. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, pomalu se to mezi nimi musím posunout... :D Jinak vítej zpět! :)

      Vymazat
  2. Ahoj :) Nejdřív musím říct, že jsi sem hodila moc hezký obrázek Hanare (myslím ten pod: For the first time, I was really happy...) Povídka mě trošičku překvapila, že byl Madara tak zvědavý, ale tak kdo občas není :D
    Je jen škoda, že nevíme, kdy bude další díl ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se snažit, další díl vydat, co nejdříve... Jinak děkuji, měla jsem ho hotový nějakou dobu, ale furt sem byla líná ho sem dát... :D
      No co, mladý, zvědavý a velice otravný Madara... :D

      Vymazat
  3. Myslím, že tí dvaja sa už ako starí manželia správajú a že ich ani len nemusíš dávať nejako dokopy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, jim to handrkování jde, ale jak jim půjdou jiné "manželské" věci... :D a co teprv názory! :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)